Příběh, který mě napadl ve vlaku...

14. května 2006 v 13:40 | Lucy |  Má tvorba
Strom v lese je tak lákavý... Stačí uvázat lano, dát si ho kolem krku a skočit. Nemůže to být zase tak těžké. "Katovu smyčku" se naučila už dávno - poté, co nevyšly její předešlé pokusy (léky, žiletka a skok z okna.) Je dobrý pacient pro psychiatry. Je jasné, v léčebně si pobyla celkem dlouho. A tak si všichni myslí, že je v pořádku. Navenek možná, ale vevnitř zůstane navždy ztracená. Ztracená ve svých vzpomínkách a nechutí k životu. Ne, tyhle stavy už nechce znovu zažívat. Je to tak jednoduché. Jen vyšplhat na strom, pak už to půjde samo.
Vytahuje tužku, chce napsat dopis na rozloučenou. Ale neví, co by v něm mělo být. Že je nešťastná?! Že ji to tu nebaví?! To psala třikrát a NIKDO ji nepochopil. Spíš ji nechtěli pochopit. Každý si klepal na čelo. Bavili se o ní za dveřmi a mysleli si, že je neslyší. Jak jsou naivní! Znají jen nemoci z učebnic, ale o člověku neví nic. Jak je ten svět ubohý. Ne, to není světem. Lidi jsou ubozí. Jenže lidi tvoří svět! Ten hnusný, lživý a nechutný svět. Svět bez lidí by byl krásný. Krásný a neponičený.
Dnes je ten správný den. Bere si baťoh, ve kterém má učení a lano... Doma nechá tradičně vzkaz. Je na něm, kdy přijde. Ale ví, že dnes nepřijde. Už nikdy nepřijde
Je tu tolik stromů, který si má vybrat! Bloudí lesem, z tolika stromů se vybírá těžko. Ano, je to tenhle. Už našla svůj strom. Nejnižší větev je tlustá a pevná. Hlavně aby to vyšlo. Nechce dál čekat a vymýšlet další možnosti. Už se načekala dost.
Sedí na větvi a chystá si pečlivě lano. Nejprve uváže smyčku, kterou by zvládla i poslepu. Tolikrát ji doma trénovala... Smyčka je hotová. Uvazuje lano k větvi, je příliš dlouhé, a tak ho musí několikrát omotat kolem větve.
Dává si smyčku kolem krku, ale pořád sedí na větvi, nohy svěšené dolů. Teď je dobrá šance, ale nějak nemůže. Teprve teď si uvědomila, co slyší a vidí kolem sebe. Poslouchá zpěv ptáků a pozoruje veverku. Ne, teď už nemůže. Když si uvědomila, že svět může být taky krásný, tak už to nejde. Je rozhodnutá, chce si sundat lano z krku, ale uslyší výstřel, vidí srnku, která padá k zemi. Vykřikne : "Ty hajzle!" A aniž by si cokoliv uvědomila, seskočí ze stromu.
Nemůže dýchat, zavírá oči. Její život skončil tak, jak chtěla. Ale zrovna, když pochopila svět.
Jak smutné...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lada Lada | 5. listopadu 2006 v 17:14 | Reagovat

Tak to se ti povedlo dobře vymyslet!

2 Mya Mya | Web | 29. září 2007 v 9:31 | Reagovat

Ma to celkem tradicni zapletku, ale i tak je to hezky :]

3 Verča Verča | Web | 28. února 2008 v 16:30 | Reagovat

je to mocinky hezký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama