Prosinec 2006

Vvyvraždění andělů

16. prosince 2006 v 21:44 | Lucy |  Má tvorba
Mezi životem a smrtí
tě lidé kolem žít nutí,
odsuzují to, co děláš,
ale ty se stejně nedáš.
Vždycky budeš jako teď:
chladná, ostrá jako led.
Zuby projedou šíjí,
jeho bolest tě míjí.
Vysáváš z něj všechnu krev,
jazyk cítí bušit tep.
Umírá v tvé náručí,
smrt přijde, až jí poručíš.
Pomalu ho užíráš,
netušíš, že umíráš.
Jeho smrt postihne tebe,
čistá duše jde do Nebe.
Tvoje spadne dolů přímo,
trpká, tmavá jako víno.
Zčernalá hříchy jako noc,
zatím máš nad všemi moc.
Už víš, že poslední je tvůj den,
víš i, že v noci nezříš sen.
Tvá moc nad všei mizí,
vše kolem přijde ti cizí.
Teď anděl umírá v rukou tvých,
nekdy neuslyšíš jeho smích.
Ochránce zabila jsi svého,
neposlechlas pokyn: "NECH HO!"
Posloucháš jen sama sebe,
před tebou uzavírá se Nebe.
Nevejdeš zlatou branou do Ráje,
nikdy neoslavíš příchod máje.
Teď vidíš, co jsi způsobila -
- anděly jsi vyvraždila...

Další část mého života...

14. prosince 2006 v 20:40 | Lucy |  Má tvorba
Tato básnička je pro mě velmi důležitá. vyjadřuje změnu, která se ve mně udála.....

Když svět kolem se mračí,
odvrací šťastnou tvář,
život přijde mi kratší,
je jako velký lhář.

Přesto na něj usměji se,
snažím se zlé předejít
a dříve než naději se,
vše zlé chystá se odejít.

Na světě je lidí,
co mají se hůř než já,
jen Bůh to vše vidí,
moc nad všemi má.

On nám život dal,
nemáš právo ho vzít
i přes velký žal,
na zemi lze žít.

Zkus na svět se dívat
veselejším pohledem,
zkus to dobré vnímat
s lidštějším nadhledem.

Na světě je přece krásně,
a to je ten důvod, proč žít.
Vždyť i hvězdy svítí jasně,
u té krásy měli bychom být.