Březen 2008

Černý kocour

1. března 2008 v 21:34 | Lucy |  Má tvorba
Černý kocour strnule hledí,
své zelené oči upírá.
V klidu na zemi sedí
a bludný kruh zavírá.
Kruh neštěstí a samoty,
v němž lid bloudí.
I za cenu němoty
po pohlazení touží.
Velké krásné zvíře,
co samotu zahání,
dohání nás k víře,
že i ty máš nadání.
Nadání radosti
- rozdávat ji všem.
Nadání starosti
a pomáhat těm.
Těm, co tě potřebují,
pro jejich život žít.
Těm, co si tě představují,
jak anděla, jímž máš být.
Andělem svých blízkých,
na kterých ti záleží,
v myšlenkách jsi čistý
a tento úděl ti náleží.

Silnice

1. března 2008 v 21:30 | Lucy |  Má tvorba
Silnice běží jen tak dál,
do neznáma vede,
je jí jedno, kam sis přál,
svou cestou tě svede.
Cestou přírody probuzené,
kterou uznávat smíš.
vede vás, a´t nejste ochuzené,
teď dostanou se výš.
Toleruj chod života,
zařa´d se a pomáhej,
no co, že jsi novota,
na posměšky nedávej.
Ta silnice ti ukazuje,
kam vést život, kudy jít,
ta silnice ti zakazuje
kalich smrti a smutku pít.

Na neúspěchy nemysli
a pokračuj dál
a teď už jen vymysli,
jak dál žít by sis přál

Strom

1. března 2008 v 21:25 | Lucy |  Má tvorba
U potoka čím dál výš
velký strom ční,
poskytuje úkryt a skrýš
těm, co své sny sní.
Strom jen mlčí,
své přání sdělit smíš.
On jen zaševelí,
co máš dělat spíš.
Poskytuje útěchu a klid.
Přijď za ním, kdy chceš,
nic na něj nemá vliv,
jen jeho tajemství střež.
Větve sklání níž a níž,
snad tě lépe uslyší,
ty mluvíš a způsobuješ tím,
že i vítr kol prosviští.
Neviš, co dělat dál?
jdi tam a mlč - to nevadí,
on splní, co sis přál
- tajemný strom ti poradí.

Dům

1. března 2008 v 21:21 | Lucy |  Má tvorba
Na zemi stojí,
do výšin se rozpíná,
osudy spojí,
vůbec nic nevnímá.
Hustý temný dým,
co z jeho útrob vychází,
on ničí jím,
vše, co kolem prochází.
Nahání strach,
podivné zvuky vydává,
není to vrah,
co oběti nadává.
Kdo kol projde,
musí se zastavit,
nádheru najde
a nechá se překvapit.
Velký dům ho pohltí,
už nevyjde ven,
na křídle krásy pryč odletí
a z života zbyl sen...

Let do neznáma

1. března 2008 v 1:15 | Lucy |  Má tvorba
Pluje na nebi,
roztahujíc křídla,
létá nad zemí
bez vody a jídla.
Na nás dohlíží
i na naše svědomí.
Lásku vyhlíží,
kam letí-to nepoví.
Do neznáma míří,
chce se zbavit samoty,
naději kol šíří,
jak se zbaví němoty?
Slétá k zemi,
krásné lidi vidí.
Tak dlouho v Nebi,
teď srdcem se řídí.
Našlápne měkce,
zkoumavě hledí
Promluví lehce,
o křídlech neví,
Obklopí jej zář,
vše podivně svítí,
jeho šťastná tvář
je jako bílé kvítí.
S prvním slovem,
co ze sebe dal
-ta krása kolem,
on člověkem se stal.

Nejmenovaná

1. března 2008 v 0:41 | Lucy |  Má tvorba
Na co žít,
proč umřít?
Proč zde být
a dál snít?

Prázdnota a tma,
co pohlcuje okolí
Velký boj a hra,
co nemáš až tak prohraný

Požár a zář,
co do tmy svítí
Oči a tvář,
co znamenají žití.

Domov a rodina,
co teplo nám dává
Krásná tvář nevinná,
co naději dává

Naděje a láska,
jenž mámí úsměv na tváři
Jak Zvíře a Kráska
každý jednou zazáří

Úspěch a závist,
jež sourozenci jsou
Láska a nenávist,
co věčně se přou.

Spory a hádky,
co unavují lid
Bolest i války
- i přes ně lze žít

Každý z nás dýchá,
svůj úděl má,
o ostatních slýchá,
pomocnou ruku dá.